Záhada číslo 1 – ČÍSLO

Ještě žádná chata nespadla z nebe, ale musela se postavit. Na katastru nemovitostí byla zapsána dokonce jako objekt k bydlení, ale neměla žádné číslo. Ani evidenční, ani popisné. Jak říká hluchý, který přijde na koncert: „Tady něco nehraje“. A tak se začal odvíjet příběh jako z pohádek. Schválně, jestli poznáte z jakých.

První cesta na obec za panem starostou. Musím uznat, že na úřadech, v těch malých krkonošských obcích, jsou velmi příjemní a vstřícní lidé. Štíhlý, mladý pan starosta s kulaťoučkými obroučkami brýlí, zavalený šanony zleva i zprava, který má na hlavě záležitosti od dotací, až po rojení včel, mi nedokázal konkrétně pomoct, a tak zvolil šalamounské řešení. „Zajeďte za bývalou starostkou, která je už v penzi, protože ta si pamatuje úplně všechno.“

Bývalá paní starostka, dnes už v roli babky kořenářky, mě vyslechla, povyprávěla celou anabázi a odkázala na stavební odbor pro patřičné území.

Na stavebním úřadě jsem zjistila, že když se původně chaty číslovaly, tak naše chata byla z nějakého důvodu přeškrtnuta a původně plánované evidenční číslo bylo přiděleno úplně jinému objektu. Prostě jako by neexistovala. A co teď? Majitelka chce chatu prodat a bez evidenčního čísla to nepůjde. Naštěstí zafungoval zdravý rozum a úředníci byli nápomocni, aby chata byla na katastru správně zapsána s číslem evidenčním, jako chata pro rodinnou rekreaci (namísto k trvalému bydlení).

Záhada číslo 2 – VODA

I ten největší zálesák, který si chce pořídit chatu, má otázku týkající se vody. V chatě jsou rozvody, vodovodní baterie, dřez, ale voda ani nekápne. Vzhledem k tomu, že chatu stavěl dědeček majitelky, nikdo nevěděl, jak to dříve fungovalo. A tak znovu pro radu za bývalou starostkou. Ha, mám štěstí. Dostávám se k místnímu vodohospodáři, který mi vyložil, jak to tenkrát za socialismu chodilo.

Historka jako z pořadu „Věřte, nevěřte“. V každém případě v lese nad chatou určitý zdroj vody je, ale jak se využívá, nechce raději nikdo nic vědět. Naštěstí se smiloval samotný Krakonoš a hned pod chatou se objevil pramen čisté vody.

Záhada číslo 3 – PŘÍSTUP

Když jsem na začátku prodeje prověřovala přístupovou cestu k chatě, zjistila jsem, že cesta, nejen že není obecní, ale ani soukromá s vlastnickým podílem či věcným břemenem, které by zajišťovalo budoucímu majiteli přístup. Ten vede k chatě přes devět soukromých pozemků od různých majitelů a na žádném není zřízeno věcné břemeno. Zřízení tolika věcných břemen není vůbec snadné. Je potřeba se všemi majiteli osobně jednat a získat souhlas od všech majitelů současně. To je ale záležitost na dlouhé lokte. Naštěstí jsme zjistili, že kolem chaty vede turistická stezka, takže chata přístup má. Pokud bychom našli kupujícího, který by potřeboval financování zajistit hypotékou, mohl by to být oříšek, protože banka kontroluje přístupové cesty a turistická cesta by nemusela být tím správným kritériem. Hledal se tedy primárně kupující, který by chatu zaplatil z vlastních zdrojů. Nemovitost jsme nabízeli různými způsoby i přes sociální sítě a PPC kampaně. Nakonec se zájemce, kterému chata učarovala našel. Kupující chtěl chatu užívat co nejdříve, a tak rozumně přistoupil na jinou variantu financování, kterou jsme mu doporučili. A protože kolem chaty vede turistická stezka, má k chatě přístup zajištěný. Nechci ani pomyslet na to, co kdyby tam ta stezka nebyla?

Konec dobrý, všechno dobré

Nakonec vše dobře dopadlo. Nový majitel je šťastný, že má perlu Krkonoš a může se v klidu kochat čistou přírodou. Původní majitelka má své peníze na účtu a starost z hlavy. No a já mám poučení, že nic není takové, jak se na první pohled zdá.

A co je nejvíc? Lidská pochvala.

To, co potěší každého a vždy za dobře odvedenou práci.

Uznání, že pověřit prodejem zkušeného makléře, byla ta nejlepší volba, kterou udělali.

● Pavla Veselá